Konik

Původ a historie

 

Tarpan, divoký evropský kůň byl vyhuben se značným přispěním člověka v 19.století, tato tragédie, kdy zmizelo plemeno s vynikajícími vlastnostmi, se tehdy odehrála bez povšimnutí.

 

Jedni z posledních tarpanů žijících ve východním Polsku a Litvě byli majetkem knížete Zamoyského, ten je předal sedlákům v okolí města Bilgoraje, kteří je používali ve svých chovech, které tak byly silně ovlivněné tarpany. Tito koně byli chováni víceméně polodivoce, koně se pohybovali zcela volně. V těchto podmínkách se znaky tarpanů upevňovaly. Tím vznikl ustálený typ polských koniků, s plavým nebo šedým zbarvením, úhořím pruhem a zebrovanými končetinami, tedy znaky, které ukazovaly na jeho původ.

 

Pro svou nenáročnost byli konici oblíbenými hospodářskými zvířaty a po první světové válce se těšili i zájmu odborníků, kteří chtěli „rekonstruovat" vyhynulého tarpana. Této rekonstrukci, či regeneraci, se věnoval především profesor Zemědělské fakulty univerzity v Krakově Tadeuzs Vetulani. Ten odkupoval ze selských chovů typické tarpanní koníky a ty pak umístil v Bialowežské rezervaci, kde žili volně v pralesním výběhu.

 

Do snažení profesora Vetulaniho však zasáhla druhá světová války, po ní zůstalo z původního stáda jen sedm koniků, dalších osm se pak ještě podařilo zakoupit. S tímto malým počtem se Vetulani dále snažil o regeneraci tarpana, ale po jeho smrti v roce 1952 v jeho práci bohužel už nikdo nepokračoval.

 

Konici byli přemístěni do rezervace státního statku Popielno, tato rezervace se nachází v severní části poloostrova, který vybíhá do Spirdingského jezera. Poloostrov je 9 km dlouhý a zhruba 4 km široký, roste na něm smíšený les o rozloze 1700 ha s množstvím luk a mýtin. Konici jsou v těchto přirozených podmínkách chováni zcela volně, v zimě i při mrazech -30 °C zůstávají bez přístřešku a jsou jen minimálně přikrmováni senem, jinak se živí suchým listím trávou, které vyhrabou z pod sněhu.

 

Cílem tohoto chovu je jednak pokračovat v regeneraci tarpana a jednak vyšlechtění všestranného a zároveň nenáročného otužilého koně. Do chovu se vybírají jedinci, kteří kromě vnějších druhových znaků, vyhovují i svými psychickými vlastnostmi. To znamená, že mají instinkty divokých zvířat. Od roku 1973 je plemenná kniha konika uzavřená.

 

Popis plemene

Současný konik měří v kohoutku kolem 132 cm, ale hřebci mohou mít i 140cm. Zbarvení je šedé nebo plavé s úhořím pruhem a zebrováním na nohách. Hříva a ocas jsou černé. Na rozdíl od tarpana, který měl stojatou hřívu, má konik dlouhou hřívu, která je trvale svěšena. Zadní nohy mají tendenci k šavlovitému postoji.

 

Charakteristika

Konik je nenáročný a velmi odolný kůň, který v sobě nezapře tvrdou tarpaní konstituci s jejími vynikajícími vlastnostmi jako je vytrvalost, temperament, odolnost proti chorobám a zimě. Konik má klidnou povahu, ochotně pracuje, udržuje si svou spolehlivost i při minimálních dávkách potravy.

 

Využití

Konik se především využíval pro práci v hospodářství. I dnes představuje konik typ všestranného nenáročného koně, k jehož využití se nabízí nejrůznější možnosti, v případě zušlechtěného koníka
i využití sportovní.

 

VIDEA plemene Konik

Pro videa s plemenem Konik klikněte ZDE

 

Konik zkušenosti uživatelů

Napsat vlastní zkušenost s plemenem Konik


Nejlepší profily

33 profilů Konik z toho 0 profilů hříbátek



Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace
Vyhledávání
Uživatel není přihlášen
Nový profil koně

Zaregistruj se a poděl se o zkušenosti se svým koněm.